Zatímco její herecká kariéra je především v mantinelech britských televizních seriálů (ale mohli jste ji vidět třeba i ve filmu Chudáčci), jako skladatelka a zpěvačka sklidila svým debutem Debris (2019) zasloužený úspěch, na který navázala kritikou fantasticky přijatými alby Hollow a Limbs. Existenciální až zraňující kolekce skladeb tne hluboko a autorka dokáže obnažit své pocity jako málokdo. „What a bloody phenomenal album, in a space all of its own,“ píše o poslední kolekci The Hollow magazín The Quietus. Poprvé teď také máte šanci u nás naživo vidět umělkyni, která vystupuje v hlavních časech a největších sálech prestižních přehlídek, jako je Le Guess Who? nebo Unsound.

Autentičnost prožívání jí nebyly cizí ani jako herečce, když pár let předtím po několika rolích traumatizovaných lidí na okraji skončila sama naprostým vyčerpáním, kdy nemohla měsíc ani promluvit. K hudbě má ale podstatně zdravější vztah. „Nevnímá svou tvorbu jako bolestnou, ale jako snahu o otevřený kontakt s lidmi.“ Přesto je tu patrný i jistý odstup a background u tance a herectví se nezapře – o vypravěčce ve svých skladbách často hovoří ve třetí osobě, její koncerty svou choreografií připomenou divadlo.

Stroze pojatým aranžím a zároveň silným skladbám vévodí hlas Forsyth, který připomene ženskou variaci na Scotta Walkera, případně katarzní vokály Anohni či Jarboe, přesto se zdá být spíš tlumený než vyvolávaný. Na mysl se dere i Nico, další umělkyně propojující herectví a hudbu. Forsyth na třetí dlouhohrající desce The Hollow (2024) posouvá své niterné písně víc směrem k pomezí pošmourných soundtracků a dark ambientu, spolupracovala ale opět s předchozími producenty Matthewem Bournem a Rossem Downesem, poprvé se tu objevuje v jedné skladbě Colin Stetson jako host.

https://keeleyforsyth.bandcamp.com/