Další vydání naší domácké série představí dvojici sólových instrumentalistů, kteří pečlivě a trpělivě zkoumají nejširší možnosti svých nástrojů: amerického saxofonistu Chrise Pitsiokose a českého houslistu Daniela Meiera.

Chris Pitsiokos (US)

Brooklynská alternativní scéna se ještě pořád zdá nevyčerpatelná – a jedním z novějších zajímavých jmen je Chris Pitsiokos. Tento saxofonista, skladatel a improvizátor původně zaujal bubeníka a všeuměla Weasela Waltera z klasické „brutalprogové“ formace The Flying Luttenbachers zběsilou hrou, ve které freejazzovou abstrakci doplňovaly rozlámané nowavové fráze. Hudebníci našli porozumění, které v několika projektech trvá dodnes, zároveň ale Walter otevřel mladšímu kolegovi cestu do newyorské hudební komunity. Ve změti neustálých kontaktů a kolaborací se Pitsiokosův záběr rozšířil a vedle divokých improvizací se začal věnovat i kompozici a sólové tvorbě. Jeho výraz, jak jej zachycují třeba alba Aswoon nebo Valentine’s Day, upomene na precizní meditace Colina Stetsona nebo um Lei Bertucci, Pitsiokos ale klade větší důraz na čistě akustickou hru, která je syrovější, nezřídka atonální a dost variabilní: lyrické krajiny vytvořené pomocí techniky cirkulárního dýchání se střídají s hutnými, agresivními masami. Co čekat na živo? Pravděpodobně kombinaci obou poloh –se zdravou dávkou nepředvídatelnosti.

Je dobrou tradicí improvizačních koncertů vysypat co nejvíce souvisejících jmen, tedy: Chris Pitsiokos vydává mimo jiné na labelech Clean Feed a Relative Pitch a spolupracoval třeba s Lydií Lunch, Nate Wooleym, Peterem Evansem, Otomo Yoshihidem, Tyshawnem Soreym nebo Ikue Mori. Napsal esej pro Johna Zorna a měl rezidenci v jeho klubu The Stone. Jeho tvorbu prezentoval magazín The Wire. Na své domovské stránce má fotku s koněm – a nic víc.

https://chrispitsiokos.bandcamp.com/

Daniel Meier (CZ)

Klasicky vzdělaný houslista Daniel Meier se pohybuje na hranicích improvizace, experimentu a současné kompozice. Jednou stránkou jeho tvorby je čistě akustická, zpravidla přemýšlivá a ukázněná volná hra, v současnosti ovšem tíhne k důslednému ohledávání psychoakustických fenoménů. Aktuální tvorba je, co se lineárně chápané kompozice týče, až průzračná, klíčové jsou ale interakce mezi jednotlivými vrstvami zvuku. Dronové smyčky nebo hra na dvě struny vytvářejí kombinační a diferenční tóny, které Meier „ve skutečnosti“ nehraje a které se někdy dostávají zcela mimo rozsah nástroje. Výsledkem přitom není akademická exhibice, ale hudba, která je zemitá i uhrančivá. Díky četným efektům i smyčcové technice vyniká fyzičnost hry: jakoby roztřepené zvuky houslí jsou nesmírně plastické. Promyšlené experimentální techniky přitom kontrastují s inspirací středovýchodní hudbou nebo až liturgickým zvukem. Do rozpoznatelných melodií se tak vkrádají nepovědomé témbry – a výsledný dojem je pozoruhodně bezčasý.

https://vimeo.com/190717671