Novozélandské trio Surface of the Earth je polozapomenutým klenotem tamní „freenoisové“ scény. Bruce Russell (z kapely The Dead C), Thela nebo Campbell Kneale tvořili v řadě projektů hudbu, která se vyhýbala bezbřehé abstrakci volné improvizace i čiré agresi harsh noisu, ale pracovala s nespoutaností jednoho a syrovostí druhého přístupu. Převážně rockové sestavy se věnovaly práci s texturou a témbrem v nestabilních a uhrančivých strukturách. A Surface of the Earth mezi nimi vynikli hlubinným minimalismem.

Tony McGurk, Donald Smith a Paul Toohey mají kultovní postavení zejména díky eponymnímu debutu. Improvizované album nahrané v primitivních podmínkách na staré a domácky modifikované nástroje dodnes fascinuje kombinací monotónnosti a prokreslenosti. Droneové podklady se nesnaží hypnotizovat, ale prostě existují – se všemi zpětnými vazbami a zvukovými artefakty. Samotní hudebníci vzpomínají, že když si poslechli nahraný materiál, objevily se zcela nové vrstvy, a nahrávka se dá snadno charakterizovat jako přízračná. Její hlavní kouzlo ale nakonec tkví v tom, jak nenuceně zní: nenajdeme tu zvukové ataky, kontrasty krásy s hnusem a vlastně ani vývoj. Ze šumu a hučení se spontánně noří přesvědčivá lyrika šrotu: statická, detailní, nesofistikovaná.

Album původně vyšlo ve 30 kopiích, poté jej o dva roky později znovu vydal Bruce Russell a následovaly další reedice. Surface of the Earth navázali podařeným druhým albem a několika kratšími nahrávkami. Poslední z nich pochází z roku 1997. Trio se ovšem po celou dobu průběžně schází, tvoří a nahrává, jen výsledky zůstávají skryté. Tohle není reunion.

surfaceoftheearth.bandcamp.com

Rosy Parlane (vlastním jménem Paul Douglas) patří k první vlně laptopářů ze sklonku 90. let. K elektronické sólové tvorbě se uchýlil po několika letech hraní s kapelou Thela, následným spálením kytary a dočasným přesídlením z Nového Zélandu do Austrálie. Jestliže byla australská scéna vždy svébytná a tak trochu odtržená od zbytku světa, o té novozélandské to platí dvojnásob. Paulova hudba sice využívá tradiční zvukovou manipulaci terénních nahrávek, objektů i akustických nástrojů jako kytara či klavír, přesto se oproti většině tehdejších laptopových souputníků zdá hlubší a originálnější. Poučení klasickým minimalismem se potkává s láskou k dronu, repetici rozleptává glitchová estetika a průzračný noise, kdy zvuk pohlcuje jako sílící vodopád.

Není náhodou, že Rosy Parlane opakovaně spolupracoval s Christianem Fenneszem a velkou část jeho nahrávek najdete na předním britském vydavatelství Touch. Seznam dalších hudebníků, se kterými hrál, je podobně impresivní: Philip Jeck, Eddie Prévost, Tetuzi Akiyama, Lasse Marhaug nebo Campbell Kneale (Birchville Cat Motel, Our Love Will Destroy The World). Rosy Parlane se v Evropě objeví poprvé od roku 2009 a bude to i jeho česká premiéra.

rosyparlanereleases.bandcamp.com

Akce je podporovaná Ministerstvem kultury ČR a Hlavním městem Prahou