V sobotu 17. února ukončí v Underdogs' svou úspěšnou 30letou dráhu jeden z nejcennějších vývozních artiklů naší scény.

Nebýt The Last Days of Jesus, československá gotická scéna by nejspíš nevypadala tak, jak ji známe dnes. A to nejen kvůli samotné hudební tvorbě, která téhle bratislavské goth/deathrockové smečce vynesla věhlas po celém světě. Pánové totiž podstatným způsobem formovali tuzemskou subkulturu a pohled na ni například mediální osvětou: jejich gotický fanzin Stigma v devadesátých letech vyrostl v regulérní tištěný časopis a byl tak svého času jediným žánrovým médiem v našim zeměpisných šířkách. Samostatný odstavec si pak zaslouží jejich pořadatelská aktivita a založení kultovních bratislavských parties Batcave.sk, které jsme našim bratrům upřímně záviděli. V dobách, kdy gotika v Čechách skomírala, dokázali "Lasti" přilákat do DUNA Clubu na party uprostřed týdne klidně tři stovky návštěvníků. A právě Batcave.sk a Stigma zafungovali pro spoustu jako vstupní brána na gotickou scénu.

I přes veškeré další Béla-libé aktivity ale The Last Days of Jesus byli vždycky především kapelou. A sluší se dodat, že kapelou patřící k tomu nejvýraznějšímu, co na našem územi vyrostlo. To dokládá nejen sedm podařených studiových alb, ale hlavně nespočet koncertů, které pětice odehrála v 19 zemích světa, od San Francisca po Voronež, od Tampere po Neapol. Zahráli si po boku ikon jako The Damned, Cinema Strange a dalších, jejich hudba se objevila ve filmu, divadle i cirkuse. Živé, energií napumpované hraní ale vždycky bylo nejsilnějším nástrojem v arzenálu kapely. A v sobotu 17. února si to můžete naposledy prožít na vlastní kůži.

Francouzská postpunková stálice Varsovie se naší zemí sice už kdysi prohnala, ale protože to bylo naposledy po vydání debutové desky „État Civil“, k jejich návratu do Prahy dojde po dlouhých dvanácti letech. Jsou kapely, které s každou nahrávkou mění zvuk i tvář. Specifikem party z Grenoblu je naopak energický sound, který se nebojí pořádně nabroušených kytar, ani nekompromisně namlácených bicích, ale zároveň dává hlavní slovo tradičně výrazné postpunkové base a naléhavému vokálu ve francouzském jazyce, který dělá z Varsovie kapelu, rozpoznatelnou na první poslech.